Zima pyrenejských pustin zalézá pod nehty, vraždy nedávají spát a blízkost nedaleké psychiatrické léčebny nahání husí kůži – abyste měli tyto pocity, nemusíte být přímo v centru dění, stačí si vzít novou knihu od Bernarda Miniera.
"Vražedné šílenství uprostřed francouzských Pyrenejí!"
Detektiv Servaz má tu smůlu, že to vše zažívá na vlastní kůži. Případ začíná mrtvým koněm, ke kterému je detektiv přivolán. Nechybí mu však "detektivní čich", a tak záhy pochopí, že ve hře je mnohem víc. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel. Kůň se zřejmě šel projít a čirou náhodou zůstal uvězněn na lanovce u elektrárny nacházející se 2 000 metrů nad mořem. Brzy na řadu přicházejí lidé – mrtvých přibývá jako na běžícím páse a Servazovi začíná být pěkné horko. Ještě štěstí, že má po boku krásnou četnici Irene. O záhady není nouze ani v nedaleké psychiatrické léčebně, kde je držen masový vrah toho nejhoršího kalibru a kam přijíždí mladá psycholožka Diane. Má to nějakou spojitost s vraždami v okolí? I Diane brzy přichází na něco nekalého, nedokáže potlačit svoji přirozenou zvědavost a začne pátrat na vlastní pěst. Jak tohle dopadne?
Kniha Mráz mě zaujala již svým vcelku odvážným tvrzením, že je "děsivější než Hannibal Lecter". Na jednu stranu mě to nadchlo, zároveň jsem se ale bála, aby tam krve a usekaných končetin nebylo moc. To se naštěstí nestalo. Celý příběh se nesl spíše v duchu nečekaných zvratů a tajemna, ze kterého naskakovala husí kůže. Málo popisu a spousta akce, to mi vyhovuje. Někteří čtenáři knihu kritizovali za přílišnou překombinovanost, čekala jsem proto, kde se ztratím, děj byl však přehledný, a to i ke konci knihy. I grandiózní finále autor naštěstí zvládl i bez toho, aby se do děje zamotal. Na knize kromě příběhu oceňuji hlavně vykreslení krajiny. Pyreneje jsou popsány naprosto dokonale a představit si tamní okolí mi nečinilo sebemenší problém. Skoro jsem cítila, jaká je tam zima, sychravo a ponuro.
Mírně zklamaná jsem naopak byla z epilogu, který pořádně zamíchal kartami, ale chápu, že kniha je prvním dílem trilogie – musí proto skončit tak, aby čtenář chtěl vědět, co bude dál. Chválím, že to autor neudělal klasicky, jako telenovelu, tedy v příštím díle uvidíte, jak to dopadlo, ale šlo to podle mě i lépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat