Tma - Bernard Minier

Poslední díl trilogie. První byl pecka, druhý nic moc, třetí jsem zakoupila spíš z povinnosti - když už jsem četla první dva. Přiznám se, že jsem se ani moc nezajímala o anotaci, prostě jsem se rozhodla nechat překvapit. Po druhém díle bylo moje očekávání celkem malé.

Na Štědrý den objeví Christine Steinmeyerová, rozhlasová moderátorka z Toulouse, ve své poštovní schránce dopis od ženy, která v něm oznamuje svou sebevraždu. Christine je přesvědčená, že se dopis dostal do její schránky omylem. Chyba? Hoax? Jenže druhý den ji zavolá do rádia neznámý posluchač, který ji obviní z toho, že nic neudělala. Brzy se urážky, hrozby a různé incidenty znásobí. 

Z prvních dvou dílů jsme zvyklí na vraždu hned na začátku knihy, kterou vyšetřuje náš starý známý detektiv Servaz. Třetí díl však boří zavedená pravidla a cca první čtvrtina knihy se téméř obejde bez Servazovi přítomnosti. Zato máme možnost detailně poznat Christine a její život. Sledujeme její zvyky, způsob života i myšlení. Poznáváme jejího přítele, práci, nejmilejšího čtyřnohého miláčka. Nejsme však sami. Stejně detailně poznává Christine i někdo jiný. A vzápětí toho opravdu nechutně využívá.

Myslíte si, že vám se to stát nemůže. Že je to jen náhoda. Omyl. Pečlivě sestavený život se začíná kousek po kousku rozpadat. A ti jediný, na které se dá spolehnout, se mění z přátel na nepřátele. Nemáte nic a nikoho. Je to dost na sebevraždu?

Při čtení knihy jsem seděla jako přikovaná, doslova jsem se ponořila do těla Christine. Do její bezmoci, beznaděje. V duchu jsem ji těšila, že horší už to nebude. Ale s každou další stránkou bylo. Autor dokázal vymyslet naprosto brilantní psychický teror, která pomalu rostl do roviny fyzické. Která je však horší? Opravdu si takhle s člověkem dokáže pohrávat lidská bytost? Nebo je to něco daleko bestiálnějšího? Příběh pomalu směřuje k nejhoršímu. Jeho vyvrcholení svým způsobem nepřekvapí. Prostě se s tím smíříte a tak nějak to čekáte. Co ale nečekáte, je zdánlivé dokončení příběhu, kdy už by měl být konec, ale není. Příběh se ještě těsně před koncem knihy rozcválá jako stádo splašených mustangů.

S klidem můžu říct, že i kdyby moje očekávání od třetího dílu bylo sebevětší, stejně by je kniha předčila. Autor si zřejmě to nejlepší schovával až na konec, jinak si dva předchozí díly nedokážu vysvětlit.