Otevřela jsem knížku a prvních cca dvacet stránek jsem bojovala sama se sebou, abych ji zase hned nezavřela. Nadobro. " Je to novinka, pro něco ji vydat museli", říkala jsem si. A tak jsem zkusila ještě jednu stránku, další... a díkybohu! Něco se tam začalo dít!
Z nemocnice, různých jmen a stěžování nad životem se hlavní hrdina Jack posunul v příběhu do svého domu k dceři a synovci. Synovec je typickým představitelem generace ypsilon. Počítačové hry, téměř žádný pohyb, bydlení u rodičů, nulová snaha to změnit. Svého dědečka vidí jako naprosto nudného, nepoužitelného člověka, kterého čeká už jen to jediné. Jack svého vnuka i přes jeho nedostatky nutně potřebuje jako odvoz do Londýna. Rickymu se to nelíbí, nechce opustit svoji životní bublinu, ale nakonec je nucen nechat se přesvědčit.
Od té chvíli se příběh rozjíždí. Jack se svými kumpány se vrací do minulosti a vzpomíná na svoje dobrodružství. A vrací se nejen v myšlenkách, ale i doopravdy. Navštěvují místa, se kterými jsou vzpomínky spjaty a pomalu se přibližují k cíli své cesty. Co je vlastně cílem? To ví jen eden člen posádky.
Na knížce mě neskutečně bavila změna pohledu synovce Rickyho, který postupně ve svém dědovi začal vidět člověka, který žil, bavil se a dělala hodně odvážně věci. Moment, kdy v něm přestal vidět pouze důchodce a odepsaného člověka, ale začal jej vnímat, řekla bych, až skoro svůj vzor, byl opravdu hodně dojemný. Zároveň knížka hezky ukazuje, že "nikdy není pozdě", není v některých věcech tak úplně pravda. Zvlášť když už má člověk nějaký ten křížek na krku. Jack se s Rachel nakonec potká, ale trochu na jiném místě, než si myslel. Nicméně i díky tomu knížka skončila tím správným způsobem - po dočtení ji položíte do klína, koukáte do blba a přemýšlíte...
Recenzní výtisk poskytl eReading.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat